Kořeny rostou dovnitř
Participující: Nikola Brabcová, Veronika Čechmánková, Tomáš Hrůza, Michal Klodner, Karel Kunc, Karin Šrubařová
Kurátorky: Veronika Čechová a Tereza Jindrová
Galerie Entrance / 13.11. 20 – 31.01. 21
Výstava vzniká jako procesuální projekt, navazuje na rezidenci “Hlína, půda, zem” iniciované studiem Prototyp v roce 2019 a vychází z potřeby věnovat se zpět něčemu fyzickému a zohlednit přímý vztah člověka a přírody.
V průběhu trvání se výstava postupně mění z podoby laboratoře směrem k živému půdnímu prostředí. Sleduje narativ situace, kdy půda není snadno dostupná a je zapotřebí hledat alternativní způsoby jejího užívání a obnovy, skrze odhalování dějů, které v ní probíhají přirozeně i těch, na kterých se spolupodílí člověk. Půda je jedním z nejdůležitějších aspektů života na Zemi, chceme ji tedy ukázat jako živý organismus, připomenout ji konkrétními způsoby a pokusit se tak změnit paradigma, kterým je chápána v současném světě.
Důležitou představou, kterou se pokoušíme zviditelnit, je také tvar procesu skupinové spolupráce. Zajímají nás transformační momenty společného rozhodování, reálná kooperace všech aktérů a vytváření a sdílení společné imaginace, která přímo ovlivňuje naši tvorbu.
Kostrou instalace je stabilní kovová konstrukce, do které vystavující postupně intervenují. Průsečíkem všech částí je pracovní stůl s knihami, fyzickými a teoretickými materiály, kde vznikají další výstupy vytvořené jak umělci tak případně i návštěvníky výstavy. Během výstavy probíhají workshopy a přednášky, které jsou zaznamenávány spolu s proměnami výstavy. Vzhledem k tomu, že byla výstava téměř v celém svém průběhu postižena lockdownem, je jejím hlavním výstupem časosběrná video koláž sestavená z dokumentačního materiálu.
Jak vypadá půda, jakými procesy prochází a jak ji lépe uvidět, jídlo, semena, prach, média, informace, energie, voda, práce, kosti. Konstrukce kterou prorůstají symptomy půdy, představa něčeho stabilního, neměnného mizí. Měníme se procesem uvědomování a znovuobjevování, pokoušíme se napodobit některé její schopnosti, přistupujeme zvnějšku, díváme se do krajiny, čteme a prorůstáme dovnitř, kde se stáváme součástí půdy stejně jako červ nebo kořen. Zkušenost se stává integrovanou součástí našeho těla. Na krátkou chvíli se proměníme v půdu, napodobíme ji a necháme ji zmizet, zbydou holé kořeny, nazí živočichové a izolované vazby, které se vzájemně prorostou v průhledném prostředí.
The exhibition is forming as a processual project, following the residency “Soil, Dirt, Earth”
initiated by Prototyp in 2019 and it is based on the need to again deal with something physical and
take into account the direct relationship between man and nature.
Over its course, the exhibition gradually changes from looking like a lab towards live soil
environment. It follows a narrative of a situation when soil isn’t readily available and it is necessary
to search for alternative ways of its use and restoration through revealing the actions taking place in
it naturally as well as those man is taking part in. Soil is one of the most important aspects of life on
Earth, we want to show it as a live organism, to remind people of its existence through concrete
ways and thus try to change the paradigm used to understand it in present world.
The important idea we try to give greater visibility to is also the shape of the process of group
collaboration. We are interested in transformative moments of collective decision making, in real
cooperation of all participants and in creating and sharing collective imagination that directly
affects our work.
The backbone of the installation is a stable metal construction the exhibiting artists each intervene
into. The intersection of all the parts is a desk with books, physical and theoretical materials with
new outcomes made both by the artists as well as visitors of the exhibitions. During the exhibition
there are workshops and lectures taking places that are recorded together with the changes in the
exhibition. As the exhibition was affected by lockdown during most of its course, its main outcome
is a time lapse video collage made of documentation material.
What soil looks like, what processes it undergoes and how to see it better, food, seeds, dust, media,
information, energy, water, work, bones. A construction that is entangled with symptoms of soil, the
idea of something stable and constant is vanishing. We are being transformed through the process of
realizing and rediscovering, we try to emulate some of its abilities, we approach it from the outside,
we look into the landscape, we read and grow inside where we become part of soil just like a worm
or a root. The experience becomes an integral part of our body. For a little moment we turn into
soil, we mimic it and let it vanish, there are bare roots left, naked animals and isolated bonds that
are entangled in a transparent environment.
Proč jste si jako stěžejní téma projektu vybrali právě půdu?
Vychází to z potřeby věnovat se zpět něčemu fyzickému a zohlednit přímý vztah člověka a přírody. Začali jsme se jí zabývat ve skupinovém projektu „Hlína, půda, zem“ na který výstava volně navazuje a je jeho rozšířením. Postupně jsme se dostali do fáze, kdy se k ní chceme vztáhnout blíže, vstoupit do ní a prozkoumat ji zevnitř. Půda je jedním z nejdůležitějších aspektů života na Zemi a je překvapivé, jak málo si ji v běžném životě uvědomujeme. Chceme ji tedy ukázat jako živý organismus, připomenout ji konkrétními způsoby a pokusit se tak změnit paradigma, kterým je chápána v současném světě.
Jak vznikla pracovní skupina, kdo jsou její účastníci (čemu se věnují) a jaké realizace má už skupina za sebou? Kdo jsou vaši externí spolupracovníci?
Skupinu tvoří umělci přizvaní k rezidenčnímu projektu studia Prototyp „Hlína, půda, zem“, kteří se během roku 2019 setkávali při společných výletech, workshopech a diskusích nad tématem půda, výstupem projektu je pracovní web blog a tištěná půblikace. Na rezidenci navázala skupinová performance v pražské galerii Etc. a nyní i výstava „Kořeny rostou dovnitř“ v galerii Entrance. V současnosti spolupracují na výstavě v rámci původní skupiny Nikola Brabcová, Veronika Čechmánková, Tomáš Hrůza, Karel Kunc a Karin Šrubařová, všichni jsme umělci, kteří reflektují zásahy člověka a kultury do přírodní krajiny a pracujeme s vědomím její pomíjivosti.
Dále jsme na výstavu přizvali Michala Klodnera, který se ve svém projektu „Livinglab“ dlouhodobě zabývá udržitelným využitím techologií a externě slovinskou umělkyni Sašu Spačal, která využívá technologická rozhraní ke zkoumání vztahů s organickými a minerálními půdními látkami a do výstavy nám zapůjčila skladbu „Transversal is a loop“, zvukové prolnutí tří urovní existence cvrčků a působení člověka
(život cvrčků v zemi, jejich zranitelnost vůči vyhynutíí a komodifikace cvrčků jako nástroje přežití). Skladba je také součástí prvního dokumentačního videa „Kořeny rostou dovnitř #01“ (https://youtu.be/qdQrkeU05b8).
Na co jste se konkrétně zaměřili na výstavě „Kořeny rostou dovnitř“ a co můžeme v galerii nyní vidět? Jak se bude instalace proměňovat?
Celé trvání výstavy je procesem poznávání půdy a odhalování dějů, které v ní probíhají přirozeně i těch, na kterých se spolupodílí člověk. Je to vlastně postupná rekonstrukce naší představy o půdě, která má tajné přání, prolnout se s půdou natolik, abychom na závěr mohli skrze nabyté poznání znovu prožít pocit posvátného setkání se zemí.
Máme k dispozici mnoho odborných pohledů a informací, ale představujeme si, chápeme a objevujeme pomalu, pokud je můžeme zažít, mění se ve zkušenost našeho těla. Neznáme správný postup ani podobu půdy, vytváříme imaginární svět naší představy, která se rozrůstá do prostoru galerie i mimo něj v podobě vzorků živého půdního materiálu, laboratorních instalací, performance, videí a objektů, které jsou všechny jenom pomocnými rekvizitami celého procesu. Nejprve necháváme půdu zmizet, není zde přítomná, zůstaly tady holé kořeny, nazí živočichové a izolované vazby, které postupně propojujeme do vzájemných souvislostí.
Jako červ (mikroorganismus) nebo kořen vstupujeme do půdy a pomocí přítomných symptomů – semena, prach, informace, energie, voda, práce, kosti – se ji snažíme rozpoznat a znovu vytvořit.
Důležitou představou, kterou se pokoušíme zviditelnit, je také tvar procesu skupinové spolupráce. Zajímají nás transformační momenty společného rozhodování, reálná kooperace všech aktérů a vytváření a sdílení společné imaginace, která přímo ovlivňuje naši tvorbu. Celý proces zároveň snímáme, dokumentujeme a vracíme k novému pohledu. Proces distribuce obrazů, je nedílnou součástí výstavy.
Představuje tato výstava finální výstup projektu věnovaného půdě/zemi/hlíně, nebo na ní budou navazovat další aktivity? Pokud ano, jaké?
Jak se výstava postupně vyvíjí, chtěli bychom v závěru ledna více sledovat duchovní rozměr vztahu člověka a půdy, v instalaci se to nejspíše projeví uvolněním prostoru a obrácením pozornosti ke krajině. Zároveň se budeme intenzivně věnovat vytváření zinu, ve kterém se objeví témata první části výstavy, související informace o udržitelném způsobu života a dále kresebné záznamy půdy a života v ní, ve kterých bychom rádi pokračovali směrem k tištěné publikaci. Po skončení výstavy nás určitě čeká nějaká bilance skupinové spolupráce, v rámci Prototypu je pro nás téma půdy otázkou osobního přístupu a budeme se mu věnovat i dále.
Výstava vzniká jako procesuální projekt, který se v průběhu trvání bude měnit, navazuje na rezidenci “Hlína, půda, zem” iniciované studiem Prototyp v roce 2019 – studio-prototyp.cz/blog/puda-hlina-zem/.
12.12. 2020 proběhla vernisáž výstavy a Kosmologická procházka s Jiřím Zemánkem
Něco vážného se stalo. Obraťme naši pozornost zpátky k půdě, vybízejí umělci / rozhovor, Akcent ČR Vltava
